neděle 17. listopadu 2013

S vůní dřeva

Letošní rok je dost zvláštní. Respektive my jsme zvláštní. Naplánujeme si nějakou úpravu, výměnu nebo změnu a než dojde k vlastní realizaci, tak uděláme úplně něco jiného. Jediné, co jsme udělali a bylo plánováno jsou okna. Chtěli jsme si k vánocům pořídit novou sedačku do bytu. Jenže pak najednou změna. Zkusili jsme zavolat našeho oblíbeného tesaře jestli nebude mít čas, aby nám udělal dřevěný strop. Když už máme nová okna, tak ať je obývák kompletní. V úterý po obědě telefon a jestli stihnete vyštěhovat pokoj do konce týdne máte strop. No paráda, ani jedno dítě doma, takže jsme s manželem odjeli na chalupu a vyklidili celý obývák. V pátek už byl strop hotový, jen chyběl poslední nátěr, který dodělali v sobotu dopoledne. A nebyli bychom to my dva, abychom si naklízení trošku neztížili. Pokoj byl vyklizený, tak jsme jeli koupit lišty a rozvedli po pokoji kabely internetu a prodlužovačky. V jedenáct večer jsem skončila s úklidem. Samozřejmě jsem musela umýt "čistá" okna, jak prohlásil manžel, vyprat záclony a další naprosto zbytečné další věci, ale to chlapi nechápou. Už jsem dala vánoční závěsy a povlaky na některé polštáře, vždyť advent je už za čtrnáct dní. Přestože jsem za ty dva dny totálně vyřízená, jsem moc ráda, že jsme nový strop zvládli do vánoc a dneska už mi příjde, že tady je odjakživa. Opět nám chalupa voní dřevem.Už zbývá chodba a kuchyň a máme dřevěné stropy. Přeji vám krásný a pohodový pracovní týden. Rija




Andělské dárečky

V týdnu mi poštou přišel balíček. Moje kamarádka Alenka mi ušila andělky na chalupu. Pořád jsem nevěděla čím ozdobit okno v obýváku. Dala jsem mezi muškáty svícen, ale pořád to nebylo ono. Až Alenka začala šít stojící andělky, to pravé na můj parapet. Měla jsem štěstí, že našla látku, kterou použila na andělku, co mám už pár měsíců doma, tak se holky krásně k sobě hodí. Malá andělka bude zdobit verandu. A nabyla by to Alenka, aby nepřiložila dáreček, malého medvídka. Ví, čím mě potěší. Alenko, moc děkuji. Pokusila jsem se andělku vyfotit, ale už byla tma, takže budu muset vyfotit ve dne. Rija

neděle 10. listopadu 2013

Ořech černý

Nedávno jsem objevila zajímavý strom. Na to, že kolem něho chodím už tři roky a každý podzim o jeho plody skoro zakopávám, je to jako objevit Ameriku. Je to ořech černý. Je to velký strom a během roku není nijak obzvlášť zajímavý. Na podzim z něj padají plody, v tvrdé zelené slupce velikosti jablka. Nechtěla bych, aby na mne nějaký ten ořech spadl. Letos spadl jeden těsně za mnou a byla to pořádná pecka. Proč o tom, ale píši? Když si chvíli pohrajete s odstaněním té zelené slupky, objeví se ořech. Má velmi tvrdou skořápku a dalo by se říct, že je skoro nerozbitný. Pokud se podaří rozbít, jádro má výbornou chuť. Bohužel nezadařilo se mi zatím ho ochutnat.Když si s ořechem chvíli pohrajete a dobře jej očistíte, má krásnou barvu. Zajímavostí je, že při troše námahy se dá plod nařezat na plátky, které jsou krásně dekorativní. Jen tedy to řezání, je pěkná dřina a příště bude řezat manžel, ten má větší sílu. Nařezané kousky jsou krásně dekorativní a  určitě je využiji při nějakém tvoření. Kdysi jsem měla jeden kousek zavěšený na kousku kůže a byl to moc zajímavý přívěšek. Chci vám ještě moc poděkovat za milé komentáře a omluvit se, že na ně nestíhám reagovat. A přeji vám klidný a pohodový nadcházejcí týden. Rija
Foto internet

Listopad na konci světa

Po zamračené a uplakané sobotě, kdy bylo celý den nevlídno a tma, jsem se probudila do jasné neděle. Chvíli jsem váhala, jestli dám prát zbytek povlečení, co jsem nevyprala v sobotu, protože jsem nakonec musela mokré povlaky odvézt k mamince. Než pračka doprala sluníčko dokonce už i hřálo. Nakonec jsem zbývající prádlo pověsila všechno ven a do večera krásně uschlo. Sluníčko nás vytáhlo na procházku k rybníku. Nela je pokaždé štěstím celá bez sebe, protože může běhat bez vodítka. U rybníka jsme potkaly rybáře a Nela jako správná ženská, zvědavě pročmuchala rybářům všechny věci. Naštěstí máme pokaždé štěstí, že si svou milou povahou, všechny kolem získá a nikomu to nevadí. Šmudlinka se taky odvážila vyjít před chalupu, ale po chvilce se zase vrátila domů. Po bližším prozkoumání skalky, jsem zjistila, že kvetou petrklíče a rozkvétá i mateřídouška. Na to že je listopad mi neustále kvete měsíček a kokarda je také plná květů. Objevila jsem rozkvetlou i minirůžičku. Skoro celý den Nela běhala po zahradě a blbla s kočkami. Byly nějak moc rozdivočené, protože se nedaly vůbec vyfotit. Bylo tak krásně, že jsme se šly projít ještě k večeru. Zatím pořád chodím jen ve fleecové mikině, ale musím se poohlédnout po nějakém svetru. Přála bych si mít nějaký pletený kabátek, abych ještě teď mohla chodit ve svém krásném ponču, snad někde narazím na něco pěkného. Oblohu už pokryly témné a těžké mraky. Zima se už asi blíží. Konečně jsem si vzpomněla a vyfotila i pár zajímavých pomníků, které tady máme. Zatím se mi nepodařilo zjistit, kdo a proč je postavil. Jsem ráda, že se den tak krásně vydařil i když jsem nečekala tak krásné počasí. Rija
Petrklíč v listopadu
Opět nádherné barvy


Škoda, že jsou všude dráty elektrického vedení


Zahradní chrpa v listopadu

Šmudlinka se dneska nechtěla fotit
Micka na okně, čekající na dobroty

sobota 9. listopadu 2013

Dny minulé

Už mnohokrát jsem psala, že mám ráda oblohu, mraky, červánky, prostě nebe. Tento týden příroda vyčarovala na obloze úžasné výtvory. Nejdříve hořící obloha při západu slunce, jedno odpoledne našlehaná pěna z beránků a večer opět valící se temné vlny na obloze. Je neskutečné jaká nádhera se umí na obloze objevit. Fotím snad každý den, výhoda kabelkového foťáku. Nosím ho neustále u sebe, abych nepropásla nějakou krásu. Kromě oblohy mému oku neunikly kachny lemující břeh řeky nebo komín a věž. Včera cestou z práce jsem se nemohla odtrhnout od kvetoucích fialek. Ano, čtete dobře, venku kvetou fialky a včerejší odpolední teplota vyšplhala k 20 stupňům. Bláznivé to počasí. Doufám, že v lednu nebudou zase dvacetistupňové mrazy.Dneska pro změnu zase prší. Báječné počasí pro nějakou tvorbu. Tak jdu na ni. Krásnou sobotu přeji Rija.


Mořská pěna

Hořící nebe
Měsíc nad řekou

pátek 8. listopadu 2013

Divadelní okénko



Zdravím vás po delší době moji milí čtenáři a příznivci. Nejen že se mně dny krátí díky běhu života, ale teď i díky brzké tmě. Jakmile se venku objeví tma, začnou se mi zavírat oči a těším se do postele. Dny plynou a volné chvilky se snažím trávit se svými blízkými, na procházkách s mojí malou psí kamarádkou a nebo ve společnosti lidských kamarádek. Některé týdny jsou klidné a dny vypadají všechny stejně, jiné jsou pak nabity událostmi, že nevím kterou zachytit dřív. Takový byl právě končící pracovní týden. Nejdříve příjemné neplánované posezení s kamarádkami a včera návštěva divadla. O divadle jsem věděla už od začátku října a moc jsem se těšila, protože jsem delší dobu nikde nebyla. Mám ráda divadlo a pokud se mi naskytne příležitost vidět nějaké zajímavé představení neodolám. Tentokrát mě čekalo divadlo Husa na provázku a jeho legendární představení Balada pro banditu. Pokaždé, když slyším o baladě vybaví se mi nejznámější obsazení Nikoly v podání Miroslava Donutila a Eržiky s Ivou Bittovou. Písničky občas slýchám v rádiu, takže jsem se těšila na současné zpracování. No a včerejší den byl plný zážitků. Ještě před začátkem představení, jsme měli možnost prohlédnout si zákulisí divadla a prohlédnout si místa kam se jen tak člověk hned nedostane. Přestože jsem měla v kabelce foťák, udělala jsem jenom jednu fotku a to ještě ne divadla, ale majestátní věže kostela na Petrově. V přítmí divadla jsem měla strach, že by fotky nebyly nic moc. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, včetně plánovaných novinek následujících divadelních sezon. Celé představení mě vtáhlo do děje hned na začátku a chvílemi jsem napětím a dojetím nemohla ani dýchat. Přestože námět nepatří zrovna mezi komediální témata, našlo se zde pár veselých momentů. Tři hodiny uběhly ani nevím jak. Třešinku na pomyslném dortu bylo setkání s hercem Radimem Fialou (doktor Petr Hanák, ze seriálu Ordinace v růžové zahradě). Nejen, že hrál v muzikálu, ale měla jsem to štěstí vidět ho v civilu, při prohlídce divadla. Působil jako milý a usměvavý člověk. Nabitá dojmy a zážitky jsem se po půlnoci dostala do postele a i přes pozdní spánek, jsem ráno byla plná energie. Těším se na nějaké další krásné představení. Rija
Foto: internet

Foto: internet
Petrov