Nedělní procházka

Krásné nedělní odpoledne. Víkend zase utekl jak voda. Pracovní týden po nemoci byl šíleně hektický a než se člověk stihne otočit je neděle. Sobota byla hodně studená a tak se mi nechtělo ani vystrčit nos. Den akorát stvořený na uklízení. Konečně jsem si udělala pořádky ve složkách s předlohami a nápady na tvoření. Za to dnešek byl o poznání příjemnější. Dopoledne jsem vyletěla na zahrádku a ostříhala suché zbytky stvolů a traviny. Všechno už raší, takže jsem ještě přihrnula kůru a větve na choulostivější rostliny, protože je stále zima, tak aby nepřišly k úhoně, než přijde jaro. U některých květin jsem ráda, že přezimovaly a konečně se jim snad bude u nás na zahrádce líbit. Narcisky jsou plné poupat. Po obědě jsme vzali Nelu a vydali se k Dyji. Byla jsem konečně provětrat nové trekové hole. Doufám, že záda pocítí změnu a přestanou se tolik ozývat. Cestou jsme vyplašili stádo srnek a kousek před vesnicí další a to se Nela proměnila v loveckého psa a hnala se za srnkami přes pole a vůbec ji nezajímalo naše volání. Už jsem se s ní v duchu loučila a přemýšlela, kde ji budu hledat. Naštěstí ji zbrzdila hrouda v poli a ona upadla na čumák, tak se vrátila jak spráskaný pes:-))) Teď už hezky spí na pohovce. Mějte krásný a pohodový první březnový týden. Za pár dní máme jaro. Rija

Jak se tak dívám.....

"Jak se tak dívám
Už kvete jíva
Tak, vlajky, vlajte
A ty, hudbo, pěkně hraj

To tam je bláto
A vypadá to
Že přijde jaro, přijde
Bude zase máj

Potkal jsem ráno pána
Nos mu koukal z šály
Měl klapky na uších
A děti se mu smály
Snad ani nevěděl, že jaro přišlo z dáli
Že ptáci zpívaj a zelená se háj...."

Dnešní den byl tak nádherný, že už cestou od doktora jsem si notovala známou písničku Vaška Neckáře. Přestože máme 22. února, sluníčko svítilo a venku bylo nádherně teplo. Až moc na to, že je únor. Teploměr se vyšplhal až na 19,6 stupňů celsia a to ho nemáme na sluníčku. Neodolala jsem v květinářství krásné primulce. Pár týdnů mi bude dělat radost doma, a pak půjde někam do záhonku. Po příchodu domů jsem nedočkavě utíkala zkontrolovat zahradu. Po víc jak týdnu jsem musela zjistit co nového vyrostlo. Jsem jak malé dítě, které kouká na klíčící hrášek :-)). Každý rok je to stejné, přehoupne se prosinec, skončí lednové mrazy a jakmile přijde první teplejší den, už letím na zahrádku podívat se, zda něco nového neklíčí. Sněženky v trávníku mám už měsíc, jaké proto bylo moje překvapení, když jsem v záhonku objevila další sněženky, obzvlášť když jsem žádné sněženky do těch míst nenasadila. Legrace pokračuje, kamarádka mi loni darovala pár cibulek modřenců. Takže některé modřence byly sněženky. Dokonce kvetou i sněženky, které mi předloni poslala jiná kamarádka a loni měly asi tři lístky a já už je odpískala. Venku jsou krokusy,  ze země vykukují ladoňky, dokonce i narcisy, hyacinty a dokonce tulipány. V trávníku je spousta sedmikrásek Na ty jsem obzvlášť zvědavá, protože rostou i cibulky, které mi manžel před pár lety přivezl z Holandska a zatím se jim moc nechtělo ani růst, takže uvidíme, co se z nich letos vyklube. Listí zatím mají mnohem víc jak loni. Objevila jsem květ bílého barvínku a jedna skalnička má poupata. Převislá vrba má krásné kočičky a mini vrbička je obsypaná mini kočičkami. Našla jsem zelené výhonky pažitky.  Zlatý déšť je plný poupat. Letos je nádherně narašený kdoulovec, jestli vydrží, tak bude samý květ. Co mi však dělá starosti je narašený klematis. Jestli se potvrdí předpověď a příští týden budou mrazíky, tak bych o něj mohla přijít. Budu doufat, že mrznout bude všude jinde, jen ne u nás. Prostě příroda se zbláznila a chová se jako kdyby byl březen. Každopádně bych jaro už brala. Nemůžu se dočkat až zase ponořím ruce do hlíny, vytvořím další záhony a nasadím další květiny. Udělala jsem si zásobu sluneční energie, protože od zítřka má být opět škaredě a ve středu by měl dokonce padat sníh. Tak jsem zvědavá, co nás čeká. Krásné poslední únorové dny. Rija

Tulipány

Hyacinty

Ladoňky

Bílý barvínek

Clematis

Zaháním depku

Ve středu jsem odcházela od doktora s prodloužením neschopenky. Ani kašel se nelepšil, spíš jsem měla chvílemi pocit, že je mi hůř. Počasí na draka, déšť venku tma jak večer. Nastřižená látka na polštářek naprosto neladila s výšivkou. Prostě chvíle jak stvořená na depku. Ještěže existují kamarádky. Dostala jsem pár výchovných rad a když to s vámi někdo myslí opravdu dobře, tak i nabančení na dálku udělá divy. Vzala jsem do ruky látku, řezák, špendlíky a stehovku a pustila se do práce. Asi se divíte, ale já bez špendlíků a stehovky neušiji ani pytlík na bylinky. Jsem švadlen na baterky a ještě ke všemu blondýna. Vražedná kombinace. Nejdříve jsem se vztekala, protože jsem se pokoušela o lem na ubrus a přestože mám úžasný návod, chybí mi nějaký mezi krok, abych pochopila, co s tím :-)). Nejspíš musím nechat uležet, pěkně v teple, abych na to někdy časem přišla. Takže konečně je obývák v novém. Jen závěsy ještě nevisí. Ušité jsou, jen asi nejdříve umyji okna, aby jaro přišlo do čistého. Hezký večer. Rija

Trocha křížkování

Zjišťuji, že čím jsem starší, tím víc mě vadí, když jsem nucena zůstat ležet a nic nedělat. Přestože mám někdy pocit, že za celý den jsem nic neudělala, přeci jen jsem neustále v pohybu. První dny jsem četla, ale postupně mě přecházela chuť. Takže došlo na ruční práce. Měla jsem v hlavě motiv na polštářek. Látka čeká na zpracování už pár měsíců. První dny jsem měla pocit, že výšivka nepřibývá, ale nakonec jsem se dobrala zdárného konce. Dokonce jsem střihla i do připravené látky, ale když jsem látku přiložila k výšivce nebylo to ono. Takže zatím je výšivka uložená ve skříni, na potom. Našla jsem další podobnou výšivku a přemýšlím, že ji raději zarámuji. Už mám nachystanou látku na další výšivku. Musím využít chuti a nepřízně počasí, abych ještě něco stihla, než začnou práce na zahrádce. Rija

Domácí lazaret.

Krásné nedělní odpoledne. Pár dní jsem se teď poflakovala v posteli. Opět jsem se střetla s nezdolným bacilem a přesně po roce ulehla. Měla jsem větší štěstí jak loni a tentokrát se nemoc obešla bez vysokých teplot, za to s šíleným kašlem. Jako malá jsem na průdušky hodně trpěla, ale s příchodem dětí problémy ustaly. Nejspíš se začínám vracet do dětských let a vrací se i dětské nemoci. Ještě neštovice a zarděnky a je to pro zatím kompletní. Doufám, že stařecká demence ještě pár let počká:-)). Je zvláštní, že jakmile ulehnu, tak Nela jako by vycítila, že není vše v pořádku odmítá se mnou ležet a ani nemá potřebu se venčit. Jakmile kočky zjistily, že je panička doma, zkoušely svou taktiku hladových šelem. Hlad je přešel v okamžiku, kdy jsem si je vzala do pokoje. Ihned každá zabrala nejvýhodnější místo, uvelebily se a usnuly. Vydržely celé hodiny spát. No alespoň mi dny doma rychleji utíkaly a nebyla jsem doma sama. Jsou to prostě moji chlupatí mazlíčci. Jen pro upřesnění Bela zabrala Nelince boudu a nechtěla se z ní hnout. Při další návštěvě ji do boudy Nela rovnou doprovodila. Kamarádsky se podělila o vlastní postel. Těšila jsem se, že až se uzdravím přijde jaro, ale čeká nás ještě zima, tak na sebe dávejte pozor. Na jaro si prostě budeme muset ještě chvíli počkat. Rija