První březnová procházka

První březnový den končí. Musím říct, že se docela vydařil. Každý týden se těším na víkend, především, že se trošku vyspím. Vstávám brzy a z práce přijíždím pozdě, tak jsem za celý týden unavená. Nevím, čím to je, ale nějak nemůžu v sobotu spát:-). Když je ráno tma, tak se přesvědčuji, že vydržím, alespoň až bude světlo, ale jakmile se začne rozednívat, tak mě to táhne ven z postele. Dnešní ráno bylo opět mrazivé, ale zároveň se ven klubalo sluníčko a nějak brzy svítalo. Uvařila jsem si kávu, pustila pračku a šla nakrmit dravou zvěř do ZZ. Samozřejmě se s ní náležitě pomazlila. Místy se držela jinovatka, ale vzduch voněl už jinak. Rozhodla jsem se, že se půjdu kousek projít. Jenže sluníčko začínalo hřát, ptáci štěbetali, tak jsem šla a šla a najednou z malé procházky bylo šest kilometrů. Došla jsem až k řece a podél pole a kolejí se vracela zpátky. Venku bylo nádherně. Nějakou fotku jsem udělala, ale třebas setkání se žlunou, či mlynaříky se mi zachytit bohužel nepodařilo. Nechtěla jsem ten krásný okamžik pokazit, tak jsem jen stála a dívala se, jak žluna sedí na větvi a pozoruje mě. Byla poměrně blízko a nejspíš protože jsem skoro nedýchala, tak mě nechala, abych si ji pořádně prohlédla. Bohužel za chvíli byla fuč. Za to srnky mě nechaly dívat se déle a vítr nefoukal, tak jsem zvládla i pár obrázků. Už krásně kvetou kočičky. Prostě jaro klepe na dveře. Sice ranní mrazíky se stále drží, ale přes den už to vypadá mnohem lépe. Jsem ráda, že jsem na procházku šla. Odpoledne se pro mě zastavila sousedka, abych se šla projít a musely jsme se po chvíli vrátit. Venku se zatáhlo a začal foukat ledový vítr. Teď už jen víc takových dní a začnu řádit na zahrádce. Rija

Procházka zimní krajinou

Poslední dny kolem mě blázinec, ale snažím se zklidnit se a soustředit myšlenky na příjemnější věci. Konečně došlo na stažení fotek, které jsem udělala v době před ulehnutí se zápalem plic. Využila jsem příjemného dne, bez mrazu a šla se projít kolem vesnice. Už dlouho jsem nebyla na této straně a překvapilo mě, jak se stádo ovcí a koz rozrůstá. Na zvěři bylo vidět, že nejsou na návštěvy zvyklí a já je vyrušila z jejich obvyklého klidu. I koník byl zvědavý, kdo se toulá v místech určených jen zvířatům. Vzájemně jsme se okukovali a mohla jsem tak udělat pár zajímavých obrázků. Došla jsem až k vinným sklepům a prošla vinicemi až na vrchol kopce a celou vesnici měla jak na dlani. Když jsme se do vesnice nastěhovali vždy jsem se těšila na procházky okolím, protože mě fascinovalo, kolik rostlo v okolí sněženek. Dnes už je docela umění najít sněženky ve volné přírodě. Toulala jsem se okolím asi dvě hodiny. Už se těším na nějakou další procházku. Sice všechna místa znám velmi dobře, ale pokaždé objevím něco, co mé oko zaujme a foťák zachytí. Přeji příjemné vykročení do měsíce března a co nejvíc slunečných dní. Rija

Zimní Mikulov

Máme před sebou poslední únorový den. Březen pomaličku klepe na dveře. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Uplynulé týdny byly hodně náročné. Především proto, že jsem už potřebovala do práce a tělo je oslabené a já unavená. Naštěstí jsem nemusela moc chodit, tak se to dalo zvládnout. Milý týden v pondělí, se mi rozzářil život, vrátila se tulačka Mia. Ztratila se akorát, když jsem začala marodit a už jsem ji skoro oplakala. Měla jsem takovou radost, že jsem ji chudinku málem umačkala láskou. Hned v úterý jsem se domluvila s veterinářem a v pátek šly obě holky na kastraci. Když jsme si pro ně přijeli, tak nás doktor ujišťoval, že budou pár hodin spát. Saša spala asi 15 minut po příjezdu a Mia možná půl hodiny. Mia je všeobecně klidnější, tak s ní nebyl problém. Seděla v koutku a relaxovala. Zato Saša, když zjistila, že je doma, tak pořád koukala, kam by mohla vyskočit, takže nakonec skončila v mé náruči, aby se jí nic nestalo. Noc strávily v koupelně, protože je to jediná místnost, kde není kam vyskočit, vyšplhat a přitom si něco udělat. Další noc trávily v obýváku a v půl dvanácté jsem měla budíček, protože Saša zatoužila po mazlení. Ráno jsem byla překvapená, že domácnost neutrpěla žádnou škodu. Holky po sobě sice stále vrčí, syčí a prskají, ale nic kolem sebe neničí. Od neděle večer jsou v ZZ, kterou jsem celou přerovnala a z oleandrů udělala stěny a oddělila ji pomyslně na dva prostory. Netuším, co se jim odehrává v jejich malých hlavičkách, že jsou jak na jehlách, ale jsem ráda, že jsou v pořádku a vymýšlí nedobroty. Nechci je ještě úplně vypustit, aby se jim náhodou něco nestalo, zatím vypadají v pohodě a když mě vidí, tak se utíkají pomazlit. Před pár týdny jsem byla v Mikulově u lékaře, a protože to mám s dopravou celkem náročné, tak mám před i po čas na procházku městem. Sice přes něj jezdíme denně z práce do práce, ale do města nezajíždíme. Několik let jsme tam bydleli, tak jsem čas využila k procházce městem. Mnoho se tam za ty léta změnilo. Zvláštní je, že mi naskakovaly vzpomínky z dětství, kdy jsem tam jezdila s rodiči. V mysli jsem si vybavovala, co v které budově bylo za obchod. Jediné, co se za ta léta nezměnilo jsou klenoty a papírnictví. Ty jediné sídlí stále na svých původních místech. Překvapilo mě, že z drogérie je dnes bistro Drogérka. Před drogérií a bufetem stály autobusy. V domě se sgrafity byl mléčný bar. Měli tam úžasné šlehačkové poháry a jukebox. Vzpomínám si, že když jsem tam občas byla s babičkou, tak mi koupila ananasový pohár a dostala jsem korunu, abych si mohla přehrát desku. Pokaždé jsem si pustila Trpasličí svatbu od Plavců:-))). Čímž babička vůbec nebyla nadšená:-))). Prošla jsem se krásně upravenou zámeckou zahradou. Doufám, že se vám zimní procházka tichým a klidným Mikulovem bude líbit. Rija

                                                              Tady bývala drogérie

                                                       Zde se narodil Karel Krautgartner

                                           Tady býval bufet a měli tam výborné brambůrky:-)

                                                                  Papírnictví na rohu

                                                   Tady prodávaly sklo a později květiny

                                                                   Národní dům

                                                                       Mléčný bar